Pálení čarodějnic

Téměř každý se 30. dubna účastní tzv. „pálení čarodějnic“, ale jen málokdo zná kořeny této tradice. Je to Filipojakubská nebo-li Valpuržina noc je to noc plná kouzel a čar. Dnes ji tedy vnímáme především jako  již zmíněné "pálení čarodějnic". Tato noc je však spojena i s mnohými jinými pradávnými čarovnými rituály.

O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem mají prý zlé síly větší moc než jindy. Tuto noc nazýváme už od nepaměti "Noc čarodějnic" - tento název vznikl z pověry, že se v tento den slétají všechny čarodějnice na tzv. sabat.

Již od pradávna se v tento den na ochranu před čarodějnicemi, na kopcích pálily ohně a tato tradice "pálení čarodějnic" se dochovala až dodnes. Muži v tento den staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek. Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště. Společně se pak všichni radují.

Aby se lidé před čarodejnicemi ochránili, museli mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící před zlem. Na vesnicích navíc bylo nutné ochránit i úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky na hnojniště či neměli chlév osypán dokola pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka.

            I tato tradice se v naší vesnici dodržuje. Většinou se nestaví velké hranice ze dřeva, ale k tomuto účelu často postačí velká hromada větví. Lidé si povídají, radují, děti dovádějí na poli a užívají si toho, že mohou alespoň  jednou být venku o něco déle, než obvykle.